Založení parku: 1872 Rozloha: 8 987 km2 Průměrná nadmořská výška: 2 400 m Největší zajímavosti: asi 200-300 gejzírů a více než 10 000 horkých pramenů Počet návštěvníků za rok: 3 miliony Nejstaršími známými obyvateli tohoto regionu jsou indiáni z kmene Hidatsa (Mandan), kteří řeku protékající touto oblastí nazývali Mi tse a-da-zi neboli Yellow Stone River (řeka žlutého kamene). Odtud pochází název parku. Yellowstonský národní park je největším komplexem gejzírů na světě. Voda tryskající do výšky zde vytváří neopakovatelnou podívanou. Většinu geotermálních projevů v
parku je vhodné pozorovat z bezpečné vzdálenosti, protože voda má poměrně vysokou teplotu, která se může blížit až bodu varu. Rozloha parku téměř odpovídá rozloze středomořského ostrova Kypr. Z důvodu vysoké nadmořské výšky Yellowstonské náhorní plošiny zde voda vře už při 95 °C. Yellowstonský park je doslova protkán více než 3 500 km řek a dalších vodních toků, na nichž se nachází více než 290 vodopádů. Nejvyšší z nich je Lower Falls na řece Yellowstone, vysoký 94 m. Jihozápadní částí parku prochází severoamerické (kontinentální) rozvodí, zvané Velký předěl, které od sebe odděluje oblasti, z nichž odtéká voda do Atlantského a Tichého oceánu Historie parku První novodobé zmínky o oblasti Yellowstone pocházejí z roku 1805, kdy tudy procházela expedice Lewise a Clarka. ovšem lidé toto území obývali už dávno předtím. Dokonce již někdy před 11 000 lety využívaly místní indiánské kmeny četná naleziště obsidiánu a vyráběli si z tohoto materiálu zbraně a nástroje. V letech 1807 - 1808 zavítal do geotermální oblasti v okolí řeky YeIlowstone John Colter. Když ovšem později vyprávěl o místech plných ohně a síry a o tom, jak horká voda vystřeluje ze země, věřil jeho historkám jen málokdo. Teprve v roce 1859 byla zorganizována vědecká expedice pod vedením Williama F. Raynoldse. Ovšem trvalo ještě více než 10 let, než se z Yellowstonu stal první národní park v USA - k tomu došlo v roce 1872.
Yellowstonská kaldera
Mapa Yellowstonu s vyznačením kráteru
Propadlá část vrcholu vulkánu, který se utvořil při několika postupných erupcích a jehož prázdná komora se později zřítila. Yellowstonská kaldera vznikla díky více než stovce sopečných erupcí, které se v této oblasti za posledních 17 milionů let odehrály. K poslední masivní erupci došlo před asi 640 000 lety, k poslednímu rozlivu lávy před asi 70 000 lety. V současnosti se sopečná aktivita v této oblasti projevuje především v podobě gejzírů, kdy ze země vystřikuje horká voda, kterou zahřívají magma a horniny hluboko pod povrchem. Supervulkán Zdrojem tepla je „horká skvrna“ (supervulkán), což je jakýsi obrovský lávový kotel uprostřed zemské desky, skrytý pod zemí a pronikající na povrch tenkou zemskou kůrou. Sopečná činnost tu probíhá od mladších třetihor. Centrem Yellowstonského parku je pak neskutečně velký propadlý kráter o rozměrech 40 krát 70 kilometrů. K poslednímu sebezničujícímu výbuchu došlo asi před 600 000 lety, vyprázdněný sopečný rezervoár se pak zhroutil a vznikla kaldera, kterou pozdější výstupy lávy opět vyplnily po okraj a na povrchu utuhly v rozpukanou horninu, zvanou rhyolit. Jeden lávový proud přehradil původní řeku Yellowstone, čímž vzniklo stejnojmenné jezero. Řeka si postupně vyhloubila hluboké údolí s několika vodopády (dolní 94m., horní 33m.). Za vodopády se otevírá úchvatné údolí hluboké až 460 metrů, nazývané Velký kaňon řeky Yellowstone.
Fort Yellowstone Založení Yellowstonského národního parku v roce 1872 nebylo samo osobě zárukou toho, že místo bude ušetřeno škodlivých lidských zásahů. To se podařilo po příchodu americké armády a založení tábora Sheridan nedaleko Mamutích horkých pramenů v roce 1 886. Vojenský tábor se postupně rozšiřoval a o 22 let později byl přejmenován na Fort Yellowstone. Přítomnost armády napomohla udržení pořádku a ochraně parku.
Flóra a fauna
Vlk obecný
Yellowstonský národní park je součástí mnohem rozsáhlejšího ekosystému. Roste zde 1700 druhů dřevin a dalších cévnatých rostlin. Nejrozšířenější z nich je borovice pokroucená (Pinus contorta), jejíž porost pokrývá asi 80 % rozlohy parku. Mezi početné druhy kvetoucích rostlin patří i některé, které rostou pouze v tomto parku, například Abronia ammophila. Faunu yellowstonského ekosystému tvoří také 60 druhů savců, z nichž některé jsou zapsány na seznamu ohrožených druhů. Patří k nim mj. vlk obecný (Canis lupus), rys červený (Lynx rufus) a medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis). Z dalších velkých obyvatelů parku je možné zmínit amerického bizona (Bison bison), medvěda baribala (Ursus americanus) a jelena wapiti (Cervus canadensis). K největším z nich patří medvěd grizzly, který dosahuje při vztyčení výšky výjimečně až 3 m a hmotnosti až 700 kg. V roce 1914 byl povolen odstřel vlků žijících v národním parku. V důsledku toho vlci v následujících 12 letech z místního ekosystému prakticky
vymizeli. Do přírody byli znovu vypuštěni teprve v devadesátých letech 20. století.
Bizon – symbol prérií
Bizoni
Chybělo málo a byl by zcela vyhuben. Denně jich bylo zabito přibližně pět tisíc. Na severu lovci narazili na odpor indiánů což vyústilo až ve vojenské akce, mezi které spadá i bitva u Little Bighornu. V roce 1884 zbývalo na území USA již jen 325 volně žijících bizonů. Dnes jich volně žije již několik stovek tisíc. Bizoni reagují na šustění plastikového pytlíku, rangeri je tak odhánejí ze silnic.
Podnebí
Sníh, horko a bizon :-)
Park se nachází v poměrně značné nadmořské výšce, a proto jsou pro zdejší podnebí charakteristické dlouhé a mrazivé zimy (absolutním rekordem je teplota -54,4 °C, která byla naměřena v roce 1993) a krátká, nepříliš horká léta (rekordní teplota 37 °C byla naměřena v roce 2002). Park obklopují vysoké horské vrcholy, proto se zde intenzivní sněhové srážky mohou vyskytnout
dokonce i v letních měsících. Někdy se objevují i tornáda. Poslední z nich, při němž rychlost větru přesahovala 400 km/h, se parkem přehnalo v roce 1987. Tehdy mu padlo za oběť 6,1ha vzrostlého borového lesa.
Požáry
Hořící Yellowstone
Na konci sedmdesátých let 20. století se úřady spravující YelIowstonský národní park rozhodly přestat bojovat s lokálními požáry. Bylo zjištěno, že boj proti požárům má za následek změny v zastoupení jednotlivých rostlinných druhů. K většině požárů dochází přirozenou cestou (například v důsledku úderu blesku) a mají jen omezený dosah. Ovšem jednou za asi 300 let se objeví i rozsáhlý požár. Poslední taková katastrofa YelIowstonský národní park postihla v roce 1988: tehdy požár zuřil po osm týdnů a rozšířil se na více než 36% rozlohy parku.
Gejzíry
Gejzír
Na jakém principu gejzír funguje? Existence gejzírů je výsledkem souhry tří okolností, dostatečné zásoby povrchových a podzemních vod, vydatného zdroje tepla a rozpukaného podloží, fungujícího jako potrubí. V hloubce asi 1500 metrů se voda přehřívá na 300°C teplem ze sopečného magmatu a pod tlakem se vrací zpět na povrch. V blízkosti zemského povrchu se tlak uvolňuje a část vody se mění v páru která vytlačí zbytek vody nad sebou. Uvolní se tlak a další voda se změní v páru což vyvolá řetězovou reakci která pokračuje až do vyprázdnění„potrubí“, které se pak opět naplní stékající vodou z povrchu, tento koloběh probíhá již stovky let. Gejzíry velmi často vypouštějí vodu pod takovým tlakem, že její teplota o několik stupňů přesahuje bod varu a výbuch gejzíru je často doprovázen oblaky páry. Další geotermální jevy, v parku je možné najít tři typy projevů geotermální aktivity: - gejzíry - pozoruhodná horká zřídla, z nichž v pravidelných intervalech vystřikují do výšky sloupy vody a pěny o teplotě až 100 °C - horké prameny - jejichž teplota překračuje. průměrnou teplotu vzduchu v okolí, nejznámějši oblastí s horkými prameny v oblasti YelIowstonského národního parku jsou Mammoth Hot Springs (Mamutí horké prameny) - sopečné exhalace (např. fumaroly) výrony horkých plynů skládajících se z páry, ze sirovodíku a z oxidu uhličitého.
Proslulé světové gejzíry: Geysir – nachází se v údolí Haukadalur na Islandu. Jedná se o nejstarší známý gejzír (první zmínka z roku 1294). Velký gejzír - na území Yellowstonského národního parku - nejvyšší gejzír, který vodu tryská v periodických intervalech (zhruba do výšky 61 m). Strokkur - na Islandu - jedná se o nejaktivnější gejzír na Zemi s výstřiky každých 4-8 minut.
Specimen Ridge - Zkamenělý prales
Zkamenělý prales
V Yellowstonském národním parku se nachází i jeden z největších zkamenělých lesů na světě. Podobné útvary se objevují v místech, kde se stromy proměnily v kámen v důsledku působení sopečného popela. Před mnoha miliony let pohřbil stromy sopečný popel a struska, které zabránili přívodu kyslíku a dřevo tedy nemohlo shořet. Celé věky pak trvalo, než každou buňku organické hmoty prostoupili minerální roztoky a vysráželi se z nich nerosty. Po odstranění vrstvy popela se stromy vynořili jako kamenné repliky.
Grand Prismatic Spring - Půl akru pekla
Grand Prismatic Spring
Místo: Pánev Midway Geyser Průměrná teplota vody: 71°C Průměr vřídla: 112,8 m
Pramen v barvě duhy Od dob svého objevu přitahuje vřídlo Grand Prismatic Spring pozornost přírodovědců i umělců, kteří se nedokážou shodnout na tom, zda je zbarvení vody možné označit za „nebeské“ nebo za „ďábelské“. Grand Prismatic Spring je třetí největší horké vřídlo na naší planetě. V Severní ani Jižní Americe nemá žádného konkurenta. Za vysokou teplotu tohoto pramene je zodpovědné teplo pocházející z obrovské magmatické komory, která se nachází hluboko pod povrchem. Voda vytékající z pramene má vysoký obsah minerálů a teplotu 87 °C. U břehů již tato teplota klesá na 64 °C. Odhaduje se, že z Grand Prismatic Spring vytékají asi 2000 litrů vody za minutu. Nad barevnou hladinou tohoto vřídla se také neustále vznášejí bílé obláčky páry. Barevné proužky Grand Prismatic Spring je jedním z nejznámějších horkých pramenů na světě díky koncentrickým kruhům v barvě duhy, které se tvoří na jeho hladině: ve středu vřídla je voda tmavě modrá a dále následují pruhy světle modré, zelené, žluté, oranžové a červené barvy. Poslední vnější kruh je stejně jako voda v kanále, jímž voda z pramene odtéká, hnědý. Stejná barevná kompozice vzniká i v případě, kdy se světlo láme na hranolu. Odtud pochází i název tohoto vřídla (prism = hranol). Srdce pramene Tmavě modré zbarvení vody ve středu vřídla je důsledkem selektivní absorpce červeného spektra vlnových délek viditelného světla (vlnová délka červeného světla 750 nm). Díky tomu se nám předměty pod vodou stejně jako samotná hladina jeví jako modré. Tento jev je možné pozorovat na jakékoli větší vodní ploše, ovšem v případě Grand Prismatic Spring je mnohem výraznější, protože toto jezírko je velmi hluboké a voda v něm mimořádně průzračná. Uprostřed pramene nedokážou přežít žádné živé organismy, neboť voda je zde příliš horká. Neviditelní malíři Mimořádně pestrá škála barev které jsou na hladině jezera k vidění, je způsobena přítomností termofilních mikroorganismů. Jedná se o různé druhy hub, bakterií a řas, jimž se dobře daří i při relativně vysokých teplotách. Každý z těchto organismů je ovšem adaptován pouze na určitý teplotní rozsah. I mírná změna teploty vody v prameni může způsobit, že se různě zbarvené kruhy buďto rozšiřují, nebo naopak zmenšují. V létě je hladina jezírka převážně žlutá, oranžová a červená, v zimě naopak převládá tmavě zelená barva. Napůl bakterie, napůl rostlina Ve vřídle Grand Prismatic Spring žijí převážně cyanobakterie (sinice). Daří se jim zejména v chladnější vodě (okolo 70°C)poblíž břehů jezera. Toto prostředí je pro ně vhodné nejen kvůli teplotě okolního prostředí, ale také díky vysokému obsahu minerálů ve vodě. Cyanobakterie jsou jednobuněčné organismy obsahující chlorofyl - zelený pigment, který je obsažen v rostlinách a který umožňuje fotosyntézu. To znamená, že tyto bakterie dokážou vyrábět organické sloučeniny (uhlovodany potřebné pro jejich výživu) z vody a kysličníku uhličitého za pomoci energie pocházející ze slunečního záření. Cyanobakterie mohou přežívat prakticky v jakémkoli prostředí včetně těch, která jsou pro mnoho jiných organismů neobyvatelná.
NASA Vřídlo Grand Prismatic Spring zkoumají i specialisté z organizace NASA (Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku). Podle jejich poznatků je možné, že i na jiných tělesech v naší sluneční soustavě, například na Marsu nebo na Europě (čtvrtý měsíc Jupiteru) mohou existovat podobná horká vřídla. Astrobiologové dokonce spekulují o tom, že uvnitř těchto geologických formací by se mohlo skrývat tajemství mimozemského života.
Jak Grand Prismatic Spring vzniklo?
Grand Prismatic Spring
Yellowstonský národní park se rozkládá v kaldeře (kotlovité prohlubni na vrcholu neaktivní sopky v níž se obvykle nachází jiný menší sopečný kužel), která vznikla díky výbuchu a následnému zřícení kužele obrovské sopky někdy před 640 000 lety. Pod povrchem této kaldery se nachází tzv. horká skvrna. Jedná se o obrovskou magmatickou komoru, která ohřívá zemskou kůru a veškerou vodu, jež se vsákne do podloží. Tato voda pochází ze srážek (déšť a tající sníh) a vsakuje se do spodních vrstev zemské kůry, kde se následně ohřívá. Když se tato spodní voda zahřeje na dostatečně vysokou teplotu (někdy dokonce přesahující bod varu) začne v důsledku naakumulovaného tlaku opět stoupat vzhůru. Protože se nemůže odpařit, vzlíná vzhůru v kapalném skupenství. V průběhu svého "výstupu“ se postupně ochlazuje - v okamžiku, kdy vyvěrá na povrch uprostřed vřídla Grand Prismatic Spríng, má teplotu asi 87 °C. Poloha Grand Prismatic Spring Grand Prismatic Spring (doslova Velké hranolové vřídlo) vděčí za své jméno skutečnosti, že barva jeho vody připomíná barvy duhy. Stejné barevné spektrum vzniká i v případě, kdy se světlo láme na skleněném hranolu (angIicky prism): modrá, zelená, žlutá, oranžová a červená. Vřídlo se nachází v centrální části Yellowstonského národního parku známé jako pánev Midway Geyser. Tato pánev se rozkládá kolem řeky Firehole a jde o nejmenší oblast s projevy geotermální aktivity v celém regionu. Nicméně i v pánvi Midway Geyser je možné najít velký počet horkých pramenů, a navíc i spící gejzír Excelsior, z něhož tryskala voda až do výšky 15 m. Maximální výška výstřiku tohoto gejzíru byla dokonce 91 m (podle svědectví z konce 19. století) - patrně se jednalo o nejvyšší gejzír na naší planetě. Původní 91 metrový gejzír Excelsior, který se nachází hned vedle Grand Prismatic Spring, je v současnosti pouze horkým pramenem, z něhož vytéká asi 17 000 litrů vody za minutu.
Světová horká vřídla - Pu Pu (Nový Zéland, Jižní ostrov, nedaleko města Takaka), také známý jako Te Waikoropupu. Jedná se o největší horké vřídlo na světě. z něhož vytéká přibližně 14 000l vody za vteřinu. Na Novém Zélandu se vyskytuje i několik dalších aktivních termálních pramenů včetně těch, které se nacházejí v oblasti Rotorua. - Největší horké vřídlo v Evropě se nachází na Islandu a jmenuje se Deildartunguhver. Za vteřinu z něj vyteče asi 180 litrů vody o teplotě 97 °C.
Mammoth Hot Springs – zázraky přírody z travertinu
Mammoth Hot Springs
Nadmořská výška: 2130-2440 m Průměrná teplota: asi 75°C Počet aktivních pramenů: proměnlivý, kolem 50 Největší pramen: Terrace Mountain (Terasová hora)
Horkou vodu, oxid uhličitý, uhličitan vápenatý a bakterie a řasy odolné vůči vysoké teplotě je možné označit za umělce, kteří stvořili úžasné Mammoth Hot Springs. Neustálé změny Mammoth Hot Springs mění svůj tvar a vzhled prakticky denně. Voda každý den vynáší na zemský povrch asi 2 tuny vápence a díky tomu zde vznikají stále nové útvary. Některé prameny se náhle probouzejí, jiné vysychají a odmlčí se na několik let, nebo dokonce desetiletí. Neexistuje žádný způsob jak poznat, kdy se znovu probudí k životu. Voda si hledá stále nové cesty, takže nové prameny mohou například nečekaně vyrazit na turistickém chodníku nebo v okolním lese. V takovém případě se stromy v průběhu několika málo let promění v mrtvé pahýly trčící z travertinové terasy. Pracovité řasy a bakterie Látky vznikající v důsledku činnosti bakterií, například síra, obohacují travertinové útvary v Mammoth Hot Springs o řadu zajímavých barevných odstínů - žlutý, oranžový, červený hnědý a zelený. obzvláště živé barvy lze obdivovat u Palette Spring (PaIetový pramen), na Minerva Terrace (Minervina terasa), u Canary Spring (Kanárský pramen) a na kupovitém útvaru Orange Spring Mound (Mohyla oranžového pramene). Tyto barvy se v průběhu roku mění v závislosti na intenzitě slunečního svitu a teplotě okolního vzduchu. Když některý pramen vyschne, kolonie bakterií vymře a krajina se pak postupně stává prázdnou, suchou a zasmušilou.
Mamutí horké prameny je možné rozdělit na dvě části: Dolní terasy, mezi něž patří i Opal Spring (opálový pramen) s mihotavými pastelovými barvami, Palette Spring (Paletový pramen), připomínající malířskou paletu, a pramen Liberty Cap (název jednoho druhu pokrývky hlavy), který je sice momentálně neaktivní, ale kolem něhož se v průběhu staletí utvořil velký vápencový kužel. Horní terasy, kde se nachází pramen Canary Spring (Kanárský pramen) se žlutavou vodou, White EIephant Back Terrace (terasa Hřbet bílého slona), jejíž pojmenování plně vystihuje její vzhled, a Angel Terrace (Andělská terasa), což je pramen s barevnou vodou obklopený sněhobílými formacemi nejrůznějších tvarů.
Travertin
Liberty Cap
Travertin je druh usazené horniny, která se vytváří postupným srážením uhličitanu vápenatého. Ten se dostává na povrch z horkých pramenů společně s vodou. Vrstvy travertinu jsou porézní, takže voda jimi může pronikat. Čerstvý travertin je bílý ale v důsledku působení vzduchu a vody šedne. Neobvyklé tvary některých travertinových formací vedly ke vzniku zajímavých názvů, například Liberty Cap (doslova „čapka svobody“), který je vysoký 11 m. Typické útvary Prvním druhem útvarů je kužel – například Liberty Cap. V tomto případě byl pramen aktivní po stovky let. Voda pod vysokým tlakem stále vytékala pouze jedním otvorem, díky čemuž vystřikovala vysoko nad povrch. To vedlo k hromadění travertinu a nakonec ke vzniku kuželovitého útvaru. Jinou formací je kupa, například Orange Spring Mound. Voda z tohoto pramene také vytékala po stovky let, ovšem dostatečně pomalu na to, aby mohlo dojít ke vzniku kulovitého tělesa. OpaI Terrace je příkladem jiného tvaru terasy. Na povrchu takové terasy se objevují stále nové a nové otvory, z nichž vytéká horká voda a vytváří jezírka. Na jejich dně se tak každý den usazují vrstvy uhličitanu vápenatého.
Minerva Spring
Minerva Terrace
Jedná se o jeden z nejznámějších pramenů, který proslul svými zářivými barvami a zajímavými okolními útvary. Teplota vody tohoto pramene činí 71,6 °C. Od roku 1890, kdy pozorování pramene začalo, už několikrát nastalo období, kdy pramen přestal být aktivní (například na počátku 20. století zcela vyschl), ovšem pak svou aktivitu obnovil s takovou razancí, že vytékající voda zaplavila turistické chodníky. Z tohoto důvodu je stávající turistický chodník přenosný. V průběhu jednoho roku se zde usadí 21,5 cm silná vrstva travertinu. Když voda – stékající jako po vodopádech z jedné terasy na druhou - postupně chladne, objevují se v ní kolonie řas, jež travertinu propůjčují modrozelenou barvu. Doplňují je též cyanobakterie, které jsou zase zodpovědné za žlutý, oranžový a červený odstín.
Jak horké prameny vznikly? Geotermální jevy, které se dnes v oblasti Yellowstone vyskytují, představují dozvuky sopečné činnosti. Hluboko pod vápencovými skalami, tvořící náhorní plošinu, leží magmatická komora. Žár, který z ní vychází ohřívá vodu vsakující se do půdy na teplotu, která přesahuje bod varu. V důsledku vysokého tlaku v podzemí ovšem tato voda zůstává v kapalné podobě. Horká voda je lehká, a proto se postupně tlačí zpět k povrchu, v čemž jí pomáhá i voda studená, která se shora vsakuje do půdy. Společně s oxidem uhličitým vytváří tato horká voda roztok kyseliny uhličité, který vzlíná vzhůru prasklinami ve skále a rozpouští vápenec (vzniká hydrogenuhIičitan vápenatý). Po dosažení zemského povrchu se tato nestabilní chemická sloučenina pod vlivem vzduchu rozkládá - oxid uhličitý uniká do ovzduší. Na místě zůstává voda a uhličitan vápenatý, který se usazuje na místě, kde voda vyvěrá, a vytváří travertinové terasy. Další horké prameny ve světě: - El Tatio v poušti Atacama v Chile - 80 gejzírů, které ožívají každý den za rozbřesku; jedná se o nejvýše položenou oblast s gejzíry na světě (4200 m n. m.). - Deildartunguhver v Reykholtsdaluru na Islandu - pramen s nejvyšším průtokem v Evropě (180 l/s), jehož voda dosahuje teploty 97 °C. - Jigokudani Jaen-Koen v prefektuře Nagano v Japonsku, který se proslavil zejména díky japonským makakům žijícím v jeho blízkosti.
Další místa v parku
Mapa Yellowstone
V Albrightově návštěvnickém centru se nachází muzeum s expozicí dějin a přírodních podmínek v parku a současně i turistické informační centrum. Vedle opálového pramene stojí historický dům z roku 1908, postavený v tzv. prérijním stylu, který před vodou vytékající z pramene chrání navršený hliněný násep. Vedle mostu přes řeku Gardner lze nalézt značku upozorňující na průběh 45. rovnoběžky.
Jedním z nejzajímavějších pramenů je New HighIand Spring. Prýštit začal v padesátých letech 20. století na zeleném horském svahu. V okolí tohoto nově vzniklého pramene se rychle utvořila silná vrstva travertinu a pohltila okolní stromy. Dnes z nich zbývají jen mrtvé pahýly. Právě na příkladu tohoto pramene je možné poznat skutečnou povahu Yellowstonu. Je sice pravda, že na světě existuje řada geotermálně aktivních oblastí, ale pouze v Yellowstonu se změny odehrávají tak rychle, že je člověk může pozorovat.
Yellowstonské jezero je nejvýše položeným jezerem v USA (leží v nadmořské výšce 2357 m).
Obsidian Cliff – skleněná hora z jejíhož vulkanického skla šošonští válečníci kdysi odsekávali materiál na hroty svých šípů.
OId FaithfuI - gejzír, z něhož tryská 50 metrový proud horké vody v intervalu jedné hodiny.
Grotto Geyser, vyvěrající v jeskyni, Riverside Geyser, jehož vroucí vody opisují oblouk přes řeku Firehole,
Gejzír zvaný Steamboat (Parník), který tryská ze všech světových gejzírů vůbec nejvýš. Je ale nevypočitatelný, protože někdy chrlí vodu za čtyři dny, jindy až za čtyři roky
Turquoise Pool (Tyrkysové jezírko) - 33,5 m dlouhé jezírko se světle modrou vodou, jejíž teplota překračuje 70 °C
Heart Spring - 4,5 m hluboké tmavě zelené vřídlo ve tvaru lidského srdce
Excelsior Geyser Crater – byl kdysi největší gejzír na světě (naposled 80. léta 18. století – 900 m. ) nyní je jen pramen, který propouští 15 329 litrů za minutu