1. den 15.5.2013 - Přílet do San FranciscaRanní středeční Praha byla krásně průjezdná, před Havlovým letištěm jsme se všichni shledali natěšeni a zároveň nervózní. Pohledem jsme zhodnotili zavazadla a na přepážce s odbavením jsme se bavili nad tím, kdo z naší šestičlenné párty bude mít nejlehčí a nejtěžší kufr. Můžete hádat, jak se kdo umístil na žebříčku nejlepší a nejhorší balič naší expedice.. Marta s Honzou se neúmyslně shodli na 18,8 kg, Helča dlouho vedla s 15 kg, než ji předběhla Lenka s 14 kg, Lada mel 19,6 kg a nejvíce naložené zavazadlo mel Jarda s 22,1 kg. Na jeho omluvu musíme říct, že má z nás nejvíce elektroniky a dalších těžších drobnosti, které budeme využívat všichni. Z odletové haly v Praze jsme měli krásný výhled na sice menší letadla, než s kterým jsme přeletěli Atlantalic, ale ve Francii na letišti Charles de Goule bylo mnoho obrovských boeingu, tak velkých, že přes okna haly byla vidět jen střední část letadla. Marta a Honza vnímali let s trochu větším strachem. Byl to jejich první let. Nejhorší část letu je, když letadlo zrychli na zhruba 300 km a začne stoupat, člověku zaléhají uši a muže se mu točit hlava. První let trval asi hodinu a půl a byl hned na začátku zdržen. Když letadlo vytlačili od nástupní zóny, pilot se omlouval, že se musíme vrátit zpět, kvůli zapomenutému zavazadlu pasažéra, který nenastoupil na palubu letadla. Po absolvováni okružní jízdy po letišti a krátkému čekaní, jsme se konečně dočkali odletu. Francouzské letiště vypadalo jako velký úl lidi. K překvapení nás všech ho hlídali vojáci se samopaly. Většina zaměstnanců byli černoši, všichni byli nadmíru nápomocni, někteří na dotazy odpovídali anglicky jiní jen francouzsky. Určitě jsme zde prodělali důkladnější prohlídku, z batohu jsme museli vyndat téměř všechnu elektroniku a Lada si musel sundat i boty. Druhy let jsme podstoupili asi po hodinovém zpožděni. Na palubě boeingu 777-300 ER obsluhovala asi šestičlenná posádka jen naší zadní část. Sedadla byla po obou stranách pro tři osoby a v prostředku pro čtyři. Už na francouzském letišti nás udivil počet lidi ve frontě, která čekala u stejné nástupní brány jako my. Letadlo bylo zaplněno téměř na maximum. Jídlo podávané během letu bylo úhledně poskládané po různých mističkách a pytlících a určitě by se dalo pochválit, jak chuť, tak množství. Kapitola sama pro sebe jsou překrásné mračné i azurové výhledy z okénka letadla, seděli jsme za pravým křídlem, takže jsme vyfotili par pěkných fotek evropského kontinentu, mléčně bílé mlhoviny, která tvořila uceleny koberec, skrývající vše pod ním i ledovce největšího ostrova světa, Grónska. San Francisko nás přivítalo krásným počasím. Nebe téměř bez mráčků, ale zato u pobřeží hodné foukalo. Výhled od zpěněného břehu směrem na Alkatraz i na most Golden Gate byl lehce zamlženy. Písečné pobřeží a počasí nalákalo několik lidi, kteří se procházeli, odpočívali na břehu nebo windsurfingovali v celkem studené vodě. Z pobřeží jsme zamířili zpět směrem k našemu hotelu Alpha Inn and Suite v Lombard street. Procházeli jsme skrz park Exploratoria, který byl malebné sladěn se sloupovím stylem budovy. Pozornost přitahovala i hnízdící labuť. Jediná negativní rarita při prohlídce města, byl bezdomovec s holou prdeli přehrabující odpadky. Dnešní podstatně velká komplikace, která se doufám do zítřka vyřeší, byla ztráta jednoho kufru. Smůla se nalepila na Lenku. Dnešní navštívena místa: Francouzské a San Franciské letiště, Pobřeží zálivu mezi Golden Gate a Alkatrazem, zahrada Exploratorium.
Autor: Marta Jiný pohled na dnešní den :-)Sedíme v letadle zhruba někde nad Gronskem. Máme před sebou ještě 6,5 hodiny letu a zhruba 4 hodiny za sebou. Už jsme konečně najedený a chvíli vyspalí.. výhled máme vskutku luxusní, všude jen mraky a bílo a bílo a bílo.. Naše dobrodružství začalo v Praze na letišti, když v poutech dovedla policejní eskorta nějakýho asijskýho vyhoštěnce, našeho spolucestujícího. Hned jsem si vybavila film, ve kterém vězni přepadli letadlo a hned se těšila na let ještě více. Těsně před rolováním letadla nám pilot oznámil, že se musíme vrátit, protože máme naložen kufr pasažéra,který se nedostavil a z bezpečnostních důvodů musí být kufr odstraněn - je to jasné, pasažér dal do kufru bombu a pak sám nenastoupil...jsme s Jardou hned vyhodnotili situaci. Díky tomu, jsme nabrali lehké zpoždění a když jsme v Paříži přebíhali na další terminál, vybavil se nám film Sám doma.. ale vše jsme zmákli samozřejmě na jedničku a teď se konečně roztrhali mraky a kocháme ledovci u Grónska - takže zase bílo a bílo a bílo..
Autor: Lenka |