16. den 30.5.2013 - Canyonlands - Mesa VerdeRáno se brzy vstávalo, abychom zvládli přejezd z Monticella do Národního parku Mesa Verde a blízkého města Cortez. Museli jsme zvládnout zároveň i prohlídku puebla s průvodcem, Visitor centra, cest okolo základů primitivních budov napůl vyhloubených v zemi i vyhlídky u silnic do údolí. Mesa Verde je kopcovitý Národní park, na jeho vršcích ční ohořelé šedé kmeny stromů v kontrastu se zelenožlutým podrostem, který nenese žádný znak spálené země. Občas se otevře pohled do kaňonu, jehož nepříliš strmé stěny pokrývají půlkruhové převisy a pod nimi se schovávají pobořená puebla původních indiánů. Jejich těžký život nám popisují všudypřítomné naučné cedule i průvodci, kteří s námi sestoupili do Balcony House a Long House. První prohlídka Balcony House zabrala přibližně hodinu, její zvláštnost je, že se na terasu musí vyšplhat po poměrně vyšších žebřících, které ční nad propastí údolí a pak se člověk musí protáhnout úzkým vstupem do tunelu, aby překonal obě části puebla. Další prohlídka Long House byla delší, trvala asi hodinu a půl a její největší zvláštností nebyla puebla, ale samotná skladba skupiny turistů. Pravděpodobně pár starších chlápků, jednomu lezla prdel z kalhot a pořád krkal a jeho „partner“, který cenil zuby jako kůň na trhu a pořád dělal divné ksichty, také dva motorkáři, chlapík, který se nejspíš bál žebříků a fotograf, kterých vše fotil tisíckrát, celou cestu se ozývalo pořád stejné cvak, cvak, cvak od sériového focení jeho fotoaparátu. Láďa si na výletu našel starší přítelkyni z Quebecku z Kanady a byl hrozně zklamaný, když se museli od sebe odloučit… Po projetí Mesa Verde jsme se přihlásili na motel Knight Inn, který měl opět větší pokoje než Motel 6. Přes noc se vypila lahvinka vína a Bacardi s colou.
Autor: Marta |