7. den 21.5.2013 - Salt Lake City - YellowstoneRanní shon okolo balení zavazadel nezačal podle časového plánu. Z motelu jsme vyjížděli až okolo desáté hodiny, řádně nasnídaní a odpočatí. Holky se sladily, oblékly si stejná červená trička se znakem bílého orla a černé kalhoty. Naše taktika do motelů je od tohoto dne být si nejvíce podobní, holky budou v červeném a kluci v modrém supermanovském tričku. Během cesty jsme překročili hranice států Utah - Idaho – Wayoming a jen velmi malou část státu Montana. Před západním vchodem do Yellowstonu leží městečko West Yellowstone, zde jsme natankovali u malé rodinné benzínky a dále pokračovali ke vchodu do Národního parku. Přes okénko automobilu jsme si zaplatili Annual Pass, který by měl platit téměř do všech parků, které plánujeme navštívit. Po pár ujetých metrech nám přišla naproti na přivítanou Tatanka kráčející přes cestu. Další její kolegové nám později ublokovali silnici, zabrali si celý jízdní pruh pro sebe a jak vojáci kráčeli v zástupu, dokud se nerozhodli zajít do zpět do lesa. Na recepci kempu nám nabídli, zda se nechceme domluvit německy, což nás všechny překvapilo. Po obdržení čísla našeho kempovacího místa a všech instrukcí, jsme šli obhlídnout okolí. V kempu se nacházely piknikové stoly, skruže s roštem na grilování a místo pro auto i stany. „Restroom“ neboli WC, mělo tekoucí studenou vodu a splachovací záchody a hlavně zásuvky, které jsme tu nečekali. Samozřejmostí byly boxy proti medvědům na potraviny a kosmetiku a proti medvědí popelnice. Téměř celou dobu pobytu v Yellowstonu jsme neměli žádný signál na mobilu. V kempu se nacházely telefonní automaty pro běžné hovory i pro případ nouze. Přímo za kempem protéká řeka Madison, kde jsme poprvé spatřili mládě Tatanky. Menší stádo se zde páslo na zelené trávě. Byli jsme svědky toho, jak se snažila matka i mládě přeplavat řeku, ale mládě nemělo tolik síly jako dospělí jedinec a unášel ho proud. Tatančí matka na mládě bučela hlubokým hlasem, to se snažilo dostat ke břehu s hlasitým naříkáním. Kus po proudu se mládě vyškrábalo z vody na břeh, pak mohla Tatančí idylka pokračovat dál. Později, když jsme seděli okolo plápolajícího ohně a pozorovali spolubydlící okolo nás (hlavně Číňany) postřehli jsme mezi stany pohyb. Tatanky se procházeli kempem stejně klidně, jako by procházeli lesem. Číňani, kteří se otočili v okamžik, kdy za nimi stála obrovská zvířata, vykřikli překvapením a začali ustupovat za auta a stany. Naši stateční kluci v tu dobu už stáli kus od stáda a vše dokumentovali. Posezení u ohně bylo veselejší než se asi líbilo některým v okoli, protože na nás těsně před půlnocí zavolali „be quite“..
Autor: Marta |