11. den 25.5.2013 - Yellowstone - Grand Teton - ArchesDen i noc jedenáctého dne byly vyčerpávající. Ranní balení po čtyřdenním kempování nebylo tak snadné, rovnání zavazadel, spacáku, karimatek a spoustu dalších drobností nám opět zabralo celý kufr a část zadního sedadla. Zaplnění kempu bylo přes víkend na maximum, když jsme sobotní ráno odjížděli, u hlavní silnice stála cedule „full“. Opět se nám poštěstilo spatřit u silnice stádo Tatanek, které se tu prohání běžně úplně všude. Projížděli jsme lesnatou krajinou, která tu a tam začínala odhalovat vysoké pohoří v Grand Tetonu i obrovské jezero. Na vyhlídce Signal Mountain jsme obdivovali z výšky 2355 m n. m. údolí řeky Snike River. Zastávka u Vizitor centra, které leží přímo u přístaviště Solter Bay nás lákala k půjčení motorového člunu. Další jezero Jenny Lake nám otevřelo pohled přes vodu k zasněžené hoře Grand Teton, která je nejvyšší v okolí se svými 4197 m n. m. Projížďka se nakonec nekonala po jezeře, ale lanovou dráhou na vrchol nad městem Jakson Hole s nadmořskou výškou 3185 m. Zasněžené vršky, krásně čistý obzor a pořádný
vítr nás přivítal na vrcholu vyhlídky, bylo zde i menší vnitřní posezení, kde jsme se ohřáli nad kafem a čajem. Zajímavost lanovky je, že její části se vyráběly i v ČR. Pokračovali jsme dál směrem k městu Moab přes státy Wayoming, Utah, Colorado a opět Utah. Po cestě v dálce skákaly srnky přes plot a u benzínky, kde jsme tankovali, stála opravdová místní hospůdka uprostřed suché pustiny plné nízkých keřů. U vstupu k baru visely popsané jednodolarovky se vzkazy od projíždějících. Zakouřený oblak se zde nevznášel, ale i tak bylo vše cítit pravou hospodskou putykou. V salónku vedle baru bylo spoustu vyžití, pokrový a kulečníkový stůl, historický stolní fotbálek pohodlná ošoupaná sedačka a křesílka na odpočívání. Překvapení nás čekalo v další části, kde byl za sklem vystavený vycpaný černý medvěd a obrovský bobr velikosti středního psa. V městečku Pinedale jsme si dali nevídaně velkou hostinu v místní čínské restauraci. Za 10 až 12 dolarů za jedno jídlo, jsme dostali tak velké porce, že jsme si je ještě nechávali zabalit na cestu. Od tohoto města nám cesta ubíhala, začalo se stmívat a osazenstvo našeho auta poklimbávalo, spalo, přední část řídila a navigovala, celou noc až k městu Moab. Noční jízda ze strmých úzkých kopců dávala pěkně zabrat brzdám a to tolik, že byl pod kopci cítil zápach pálících se brzdných destiček. Přejížděli jsme po hrázi přehrady, mezi skalními masivy i po pláních s nízkým porostem, to vše v hluboké tmě, kterou prosvětlilo pouze světlo našeho auta. Noční tankování na opuštěné benzínce připomínalo filmové horory, kde postupně mizí lidé a ostatní se po nich pak shání. Autor: Marta |