9. den 23.5.2013 - YellowstoneS připraveným jídlem, uvařenými vajíčky a namazanými chleby jsme vyrazili brzo ráno směrem na Norris. Okolo Norris Gayser Basin jsme se prošli nízkým lesíkem, za kterým se rozprostírala rozsáhlá čoudící pole. Téměř nekonečná škála pestrobarevných jezírek bublající vodou, mraky vodní páry a různě silné erupce gejzírů se opakovaly celý den. Navštívili jsme také Mammoth Hot Springs, terasy bílé jako křída místy obarvené rezavou barvou, která vévodila u nejvíce focené dolní terasy. Výhledy na zarostlé vrchy v pozadí a turistické městečko Mammoth se daly krásně fotit přímo ze dřevěné stezky. Prohlédněte si fotky, jakou krásu dokáže vykouzlit příroda bez pomoci člověka. Naše osudové setkání s prvními medvědi se událo po cestě k Tower Roosevelt. Objevili jsme zde odbočku, kterou jsme se rozhodli zkusit projet, na konci slepé cesty bylo parkoviště plné aut. Všichni spěchali do mělkého údolí, svahy pokrývaly popadané šedé kmeny a další nepříliš hustý porost. Již na první pohled bylo zřejmé, že fotografové si neberou obrovské objektivy nadarmo. Zeptali jsme se, co se v údolíčku děje a zjistili, že je zde medvědice s dvěma mláďaty. Tato informace nás hnala úzkou cestičkou za postávajícím davem. Ze svahu, kde všichni stáli, jsme pročesávali očima protější svah, kam mířily všechny fotoaparáty v okolí. Asi šedesát metrů od našeho stanoviště si hráli za kmenem dvě medvíďata a jejich matka se nám ze začátku jevila jen jako černá skvrna schovaná za kmenem spadlého stromu, do doby než se plouživým krokem rozhodla postupně sestoupat po svahu dolů na louku. Medvíďata jí následovala, přelézala popadané kmeny a při cestě z kopce si občas i popoběhla. Na louce medvědice zavětřila, dívala se směrem ke hloučku fotografů a pak se otočila zády pryč a klidně si pokračovala dál svoji cestou. Silnice spojující část Tower Roosevelt a Yellowstonský Grandcanyon byla uzavřena a proto jsme se vraceli stejnou cestou, kterou jsme přijeli. Po cestě jsme načerno naložili „polínko“, abychom nemuseli kupovat dřevo do ohně. Večer jsme museli vyřešit dva problémy, měli jsme uvařit těstoviny s kupovanou omáčkou pro šest osob pouze ve dvou ešusech a naše nalezené polínko se nám nevešlo do skruže na oheň, bylo ho potřeba nasekat. Marta vyrazila k sousedům půjčit větší nádobí a sekeru. U karavanu našla Američana, který jí půjčil obrovskou pánev s pokličkou i sekeru. Když si půjčovala pánvičku, nabídl se Martě soused Američana, zda nechce jídlo uvařit na jejich plynovém vařiči. Půjčovací akce skončila tak, že se těstoviny uvařili na vařiči, kluci se pokusili rozseknout poleno bez úspěchu (a to jim přispěchal s kovovou sekerou na pomoc další Američan). Po večeři se vrátili věci Američanovi, který už měl v sobě určitě lahvinku vína a mi mohli jít spát s plnými břichy.
Autor: Marta |