6. den 20.5.2013 - Salt Lake CityPondělní nebe plné dešťovým mraků nám moc náladu nezvedlo. Láďa s Jardou spali přes noc na karimatkách, ostatní na postelích. Po uspořádání zavazadel, složení spacáků a karimatek jsme vyrazili do centra SLC podívat se na mormonské památky, postavené většinou z žuly. U sloupcovité budovy Capitol státu Utah jsme se zúčastnili prezentace reklamy na používání pásů v autě. Před budovou bylo zavěšeno auto na jeřábu motorem k zemi. Původně jsme doufali, že ho budou chtít rozbít o zem, ale po velmi krátkém rozhovoru s pánem u kamery, jsme zjistili, že se jedná pouze o prezentaci, jakou tíhu zvládnou pásy v autě udržet. Po venkovní prohlídce mormonských kostelů, přilehlých záhonů plných rozkvetlých květin a fontánek, jsme se vydali na cestu směrem k státnímu parku Antelope Island. Rozprostírá se na poloostrově za SLC a omývá ho třikrát slanější voda než v moři. Největší atrakcí jsou zde Tatanky volně žijící a pohybující se po pláních a kopcích ostrova. Hned u vjezdu byla obrovská Tatanka, která obcházela naše auto a my se nemohli shodnou, zda fotit z okénka nebo odjet, aby náhodou naše auto nenabrala na rohy. Tatanka může mít až tunu a půl, má mohutný hrudník s obrovskou hlavou s menšími rohy. Na Antelope Island jsme si pěšky došli ke čtyřem Tatankám stojících u břehu jezera. Udržovali jsme bezpečnou vzdálenost, fotili a pozorovali, jak téměř nic nedělají, buď se válí na zemi nebo stojí jako solný sloup. Pak se nám poštěstilo potkat jednoho drbajícího se bizona v trávě a na konci okružní jízdy jsme si někteří troufli přiblížit se k němu tak na deset metrů. Nesmíme zapomenou popsat výhledy, jak ze zarostlé písečné pláže, tak i z vyšších vyhlídek na kopcích ostrova. Vodní hladina odrážela na některých místech obraz mraků, jinde pod slunečními paprsky měnila barvu na téměř stříbrnou. V dáli se rýsovali pohoří i náznaky města. Teploměr auta ukazoval 18 stupňů, opět jsme se spálili, hlavně Marta, která měla tílko. Na ostrově jsme strávili celé odpoledne, po cestě na motel se kluci zastavili v krámě se zbraněmi, kde sháněli pepřový sprej na medvědy. U obchodu byla střelnice a padnul návrh vyzkoušet si i zastřílet, který se nakonec neuskutečnil, na naší větu zda můžeme střílet i když jsme to nikdy nezkoušeli se obsluha tvářila velmi překvapeně jestli opravdu jako nikdy?! Pak už jen nákup jídla, abychom v příštích dnech v Yellowstonu nehladověli. Opět jsme na motel přijeli v pozdních hodinách a čekalo nás zde nemilé překvapení, ani jedna z karet od dveří našeho pokoje nefungovala. Osazenstvo nepřihlášené na hotelu se schovalo do auta a čekalo, až situaci Jarda a Láďa vyřeší na recepci. Měli jsme strach, aby nám nepřišli na černé pasažéry na pokoji, ale naštěstí se jednalo pouze o chybu. Recepční naprogramoval karty znovu a my se mohli zabydlet. Koš na odpadky jsme předělali na provizorní chladničku, naplnili jsme ho až po okraj kostky ledu a plechovkami s pivem. Poslední jedinci usnuli až okolo druhé hodiny v noci. Ráno se nám bude těžko vstávat…
Autor: Marta |