30. den 13.6.2013 Yosemite park (Half Dome)Budíček v 04:30 hodin! Tma, celý kemp spí a my se snažíme vydrápat z teplých spacáků do 10 stupňů. Bereme připravené batohy se zásobou vody, s věcmi na převlečení a jídlem. Autem vyrážíme do Yosemite Valley, odkud nám začíná namáhavá zpáteční cesta na Half Dome v délce cca. 28 km. Začínáme na příjemné asfaltové cestě, která sice stoupá, ale pořád je to klidnější procházka. Za posledním místem, kde si můžeme načepovat vodu, pěkná cesta končí a přichází na řadu kamenitá stezka, která u spodního vodopádu Vernal Falls přechází do vysokých kamenných schodů, ty pokračují až nad druhé vodopády Nevada Falls. Hektolitry vody padají po příkrých stěnách do spodní části, kde se tříští o kameny a vodní hladinu řeky. Okolo vodopádu poletuje rozprášená voda do dalekého okolí, schody blízko vodopádu jsou pak mokré a kluzké. Pláštěnky část vody zachytí, ale člověk se stejně pod nimi zpotí, ale určitě je lepší, je mít než nemít. Nad vodopádem se mění cesta v písečnou až hliněnou s roztroušenými kameny. Krásné výhledy na řeku Sunrise Creek lákají ke koupání, ale voda tu bývá prudká a velmi nebezpečná. Další serpentínové stoupání je velmi zdlouhavé a
náročné. Pod vrcholem Half Domu se kontrolují permanentky pro výstup na vrchol, po vpuštění do prostoru pod skalou jsme museli projít po prvním vršku, kde jsme stoupali po hladké skále a kamenných schodech bez zábradlí, pak se terén srovná téměř do roviny, aby odhalil příkrost hladkého skalního dómu. Po kabelové stezce vidíme stoupat odvážné turisty a odhadujeme svoje síly, zda na vrchol vůbec zvládneme vylézt. Čtveřice Helča, Jarda, Honza a Marta vylézají kabelovou stezku s jištěním a Láďa spoléhá jen na vlastní sílu a vytrvalost, je bez jištění. Deklarovaných 45 stupňů sklonu se nám zdá, že je dost zkreslená informace. Místy je skála tak hladká, kluzká a příkrá, že když se člověk opře zády a rozhlíží se do krajiny, je to jako by téměř stál. Odhadujeme, myslíme si, že by to mohlo být tak 60-70 stupňů. Dle našeho většinového názoru, jsou blázni všichni ti, kteří tuto trasu podstupují bez jištění (pokud to nejsou zkušení horolezci). Výhled z okraje skály si Jarda s Helčou dali částečně ujít, ale Marta s Honzou můžou potvrdit kilometrovou hloubku při pohledu do údolí. Cesta zpět do údolí byla plná údivu, jak jsme mohli všichni zvládnout vyjít takový kus stále stoupající cesty, přes kamenné schody a cestičky, až na vrchol. Odlehčené batohy a klesaní nám dovolily zrychlit chůzi a i přes to, jsme se vraceli za tmy na parkoviště. Absolutně unavení jsme v kempu zalezli do stanů a těšili se na zasloužený odpočinek. Autor: Marta |