42. den 25.6.2013 Odlet domůRanní vstávání, dobalování a spěch, to je znak tohoto rána. Nikdo z nás si nechce připustit myšlenku, že se vracíme do ČR. Sice se nám celou dobu stýskalo, ale na tento bohémský život plný zážitků jsme si rychle zvykli, vryl se nám pod kůži. Zatím si to neuvědomujeme, protože se snažíme vyřídit vrácení auta, rozdělení váhy mezi všechny kufry, vytištění palubních lístku,… Teď čekáme v odletové hale a začíná na nás doléhat realita. Letíme domů! Mumraj na letišti v LA jsme přečkali, nasedáme do mezistátního letu, který míří do Salt Lake City. Odtud budeme pokračovat na Paříž a dalším letem až do Prahy. Už teď víme, že to bude dlouhá a únavná cesta, protože tmu/noc budeme mít jen čtyři hodiny a předpokládaná doba letu je 17 hodin. V Salt Lake City na nás čeká překvapení, o
kterém zatím netušíme.. Větší turbulence při přistání v SLC nás po horských drahách z předešlého dne příliš nevykolejily. Přistáváme na letišti, kde se snažíme přes kontroly dostat k dalšímu letu, který je ale zpožděn. Naše tvrdnutí v letištní zóně začíná! V Salt Lake City cca. 3 hodiny navíc a v Paříži dalších 5 hodin navíc, protože jsme nestihli další spoj. Letadlo, kterým jsme tuto cestu absolvovali bylo nehorázně nepohodlné, sedačky úzké, takže jsme se ani nevyspali. Marta s Honzou usnuli v letištní hale hned po pozdním obědě, na který nám pracovníci letiště dali volňásky, jako omluvu za problémy. Po nekonečném čekání jsme konečně nastoupili na palubu letadla mířícího do Prahy a v cca. 20:30 hodin se loučili před letištěm Václava Havla. Cestování plus čekání nám mohlo zabrat cca. 30 hodin a spolu s časovým posunem +9 hodin nás pěkně vyčerpalo. Sbohem Ameriko, doufám, že se někdy ještě setkáme… Autor: Marta |