28. den 11.6.2013 Sequoia parkDo Sequoia National Forest jsme vyjeli brzy ráno, prohlídka jeskyně byla objednaná na jedenáctou hodinu, ale serpentinová cesta, která sem vedla, se nedala tak rychle projet. Občas jsme zastavovali na odpočívadlech z výhledem, než jsme dorazili na místo. V parku si aktivně chrání přírodu, jako všude jinde ve státech. Abychom nenakazili místní komunitu netopýrů, museli jsme si vyslechnout instrukce ohledně naší očisty (pokud jsme už navštívili jakoukoliv jeskyni) a projít očistným kobercem. Cesta k níže položené jeskyni vedla po úzkém chodníčku lemovaném místy skalnatou strání pokrytou velmi intenzivně vonící zelení, také kolem potoku tvořícího nepříliš vysoké kaskádové vodopády, až nás k ústí temné jeskyně. Další pracovník parku nám rozdal instrukce a těžká ruční svítidla. Vybaveni baterkami, bundami jsme vyrazili do temnoty jeskyně, kde vedl upravený chodník podél tekoucího potůčků zakousnutého do žulových hladkých přírodně vytvořených koryt, okolo jeskyní výzdoby, až do velké síně, odkud se prohlídka vracela zpět ke vchodu. Celou cestu jsme si svítili jen baterkami, v jeskyni nebylo jediné další osvětlení. Další cestování autem zpět na hlavní silnici Generals Highway nás postupně zavedlo k Auto Log a Tunell Log. Jedná se o místa, kde leží spadlé obrovské sekvoje. U Auto Log můžeme obdivovat obrovský kořen a plochu samotného kmene, po kterém se může člověk bez problémů projít ve výšce okolo tří metrů nad zemí. Tunell Log je také spadlá sekvoje, která se však natáhla přímo přes silnici. Místo, aby ji pracovníci parku nákladně odstraňovali, vytvořili z ní atrakci pro turisty, do kmene stromu vyřezali otvor a vytvořili tak tunel skrz kmen stromu. Turisti, stejně jako my projíždějí stále tam a zpátky a obdivují šíři kmene a dělají si pěkné snímky do svých alb. Dalším zážitkem po cestě tam i zpátky z Tunell Log byl medvěd procházející se v lese kousek od cesty. Cestou tam se procházel hned u silnice a cestou zpátky se posunul na stanoviště asi do sto metrů od silnice, zde ležel vedle ožrané kostry nějakého zvířete, v poklidu spal a vůbec nevnímal přihlížející turisty. Počasí nám opět přálo, proto jsme se začali šplhat na nedalekou Moro Rock, čistý obzor nám otevřel pohled na zasněžené vrcholky hor a výhled na Sequoia park. Kamenné schody nás postupně vedly na holou skálu tyčící se nad ostatní zemí. Náš obdiv si získal pán, který se evidentně bál výšek a i přes to se vydal na lehkou trasu, která však byla v pořádné výšce. Přikrčený, držící se zábradlí postupoval krok za krokem na hladký vrchol, pak se usadil u sloupku a rozhlížel se po krásných hloubkách krajiny. Po Moro Rock jsme zaparkovali u „parku“ propleteného chodníky, které vedly okolo obrovských sekvojí. Některé stromy měly svůj porézní povrch ohořelý, jiné místa byla ohněm odkrojena, až vznikly načernalé prohlubně. Zábradlí bylo tvořené z trámů, aby ho neponičily náhodně spadlé větve obrovitých stromů. U známé sekvoje General Sherman se tvořili hloučky turistů dychtících po fotce u nejmohutnější sekvoje v USA. Po příjemné procházce lesem vonícím po jehličí nás zpět k parkovišti dovezl autobus a my mohli pokračovat k další části naší pouti po USA, do Yosemitského národního parku. Snažili jsme se dojet až na okraj parku, abychom mohli další den v klidu dojet do Yosemite Valley. Přespali jsme v Motelu 6 ve Fresnu. Zatímco do této doby bychom mohli tento řetězec doporučit, Motel 6 ve Fresnu (je jich zde více) nás překvapil nepříliš uklizeným pokojem s propálenými lůžkovinami na nekuřáckém pokoji, kde to smrdělo cigaretovým kouřem a nevětranou místností. Položili jsme si otázku, jak to může vypadat na kuřáckém pokoji, po zhodnocení toho všeho jsme se všichni rozhodli spát ve spacáku. Okolí vypadalo celkem nebezpečně (bylo zde černo a byla zde cítit všude „tráva“), tak jsme raději zůstali na pokojích a pak šli spát.
Autor: Marta |