35. den 18.6.2013 Los Angeles (Long Beach)Motel v Hollywoodu nám poskytl nocleh jen na jednu noc, během balení jsme se snažili nalézt levnější ubytování v LA (stejně jako dny předtím), nakonec jsme opět skončili v Motelu 6, který stál nedaleko letiště. Příhodné místo pro konec dovolené, alespoň nebudeme muset poslední den tolik pospíchat s balením kufrů. Pokoje byly standardní, jen jsme poprvé bydleli v motelovém paneláku s malými balkóny, na který by člověk musel vylézt oknem (nikdo z nás to nezkoušel). To už jsme, ale přeskočili z rána až k večeru. Mezidobí tohoto stěhování jsme si vyplnily klidnějšími aktivitami, než byste od nás mohli čekat. Odpolední siestu jsme si odbyly u dřevěného stolu v známém kopcovitém Griffin parku, kde se na jednom z kopců tyčí Observatoř. Klidný park je ideální zázemí pro skupiny sportovců, školky s malými dětmi i pro páníčky čtyřnohých mazlíčků. Nedaleko jsou i stáje s koňmi, kde si pravděpodobně můžete dohodnout jízdy. Na Observatoř vedou pěší cesty, silnice sice k budově vede, ale je pro veřejnost uzavřená. Jelikož jsme se rozhodli mít klidný den, spokojili jsme se s piknikem a zavrhli jsme cestu do stráně k Observatoři. Po dobrém obědu jsme se jednohlasně shodli na dalším programu, plážovém odpočívání. Vydali jsme se tedy směrem k Long Beach. Nad pláží vystupuje příkrá vysoká stráň, na které začíná téměř nekonečné město. Zaparkovali jsme přímo u travnatého pásu oddělující tyto dvě oblasti, na rušné hlavní silnici již parkovalo více vozidel, sestoupali jsme po schodech z ruchu města na klidnou dlouhou pláž, jejíž pás se táhl doprava i doleva, kam až naše oči dohlédli. V pravidelných intervalech se zde objevovali modré příbytky plavčíku s červenými plováky, přesně vypadajícími jako ze seriálu Pobřežní hlídka. Horký písek nás pálil do chodidel, než jsme si je mohli svlažit v chladnějším oceánu. Marta jako jediná vlezla do vody, plavala v napěněných vlnách, ostatní se věnovali opalování, pokukování a posléze si začali házet s šišatým balónem, který Láďa koupil již dříve ve Walmartu. Později se naše skupina rozdělila, Jarda, Helča a Marta se šli podívat na vzdálené starodávné molo, které svoji bělostí svítilo do dálky a přitahovalo naši pozornost už od příjezdu. Debatu také rozvířily dva ostrovy, na které jsme dohlédli z břehu. Z mola, které sloužilo hlavně rybářům chytajícím na udice, jezdila doprava na tyto dva ostrovy. Pohrávali jsme si s myšlenkou, že je navštívíme, ale nakonec na to nezbyl čas. Lodní doprava nejezdí věčně a my neměli zjištěné žádné informace, co se na ostrovech nachází. Pláž jako pláž, je jedno jestli na ostrově či pevnině, nemyslíte? Když náš omrzel písek a zmítající se oceán, nasedli jsme do našeho autíčka a odjeli na motel.
Autor: Marta |