22. den 5.6.2013 Flagstaff - Bearzone - Las VegasZ Flagstaffu se vyjelo směrem k Hoover Dam. Po cestě nás čekala zastávka v Bearzone, kde mají ve velkých výbězích medvědy, vlky, bílé bizony a jiná zvířata. Krásná brána nás přivítala u vchodu Bearzony, poté nás pracovnice parku poučila, abychom měli zavřená okénka, vybrala od nás vstupné a pustila nás pak dále do ohrazené oblasti, kde v plotu bzučela elektrika. První zastávky vedly okolo horských koz, oslů, přes bizony tmavé a bílé, až k výběhu vlků a medvědů. Zavřená okénka jsme měli jen občas, největší respekt v nás vzbudil vlk, který procházel okolo auta, zastavil se a pohlédl směrem do okénka. Zábavnou vložkou byla situace, kdy Honza fotil zrcadlovkou, chtěl si na místě řidiče zavřít okénko a místo toho omylem přivřel Helenu i s foťákem, která seděla za ním. Medvědi nám udělali pěknou promenádu, ve výběhu jich měli tolik, že jsme je mohli zastihnout, jak spí, prochází se, schovávají se pod provizorními přístřešky, i jak se mezi sebou handrkují. Ve výbězích podobným v našich Zoo měli mladé medvědy rozděleny na tříměsíční medvíďata a zhruba roční kusy. Mladší si spolu hráli u pítka nebo se po sobě jen tak váleli, roční medvědi chodili sem a tam po kraji výběhu, kde byl vytvořen umělý kanál, který nemohli překonat. Další zábavou byl mýval, který podřimoval v koruně stromu a pak slezl ke své louži s vodou a začal se umývat před svým obecenstvem. Dalšími zvířaty v lesní Zoo byl rys, lišky, bobr a menší ohrada s domácími zvířaty. Opět za pozdního odpoledne jsme přijeli k přehradě Hoover Dam. Bohužel jsme nestíhali vnitřní prohlídku, tak jsme se alespoň prošli po hrázi a okoukli okolí, abychom se sem mohli další den vrátit a koupit si vstupenky. Za světla jsme projížděli Las Vegas plného aut a lidí, až k našemu hotelu Stratosphare, jehož tyčící se věž s atrakcemi vystupuje nad okolními budovami. Dojeli jsme před hlavní vchod, kde obsluha vyndávala kufry a starala se o zaparkování aut. Pán tmavé pleti prohlídl naše po střechu naložené autíčko a poslal nás na self parking. Přes kasíno jsme projeli k výtahům, prošli nesmírně dlouhou chodbou (okolo cca. sta dveří) a nechali se přivítat čistotou pokojů a mrazivou klimatizací. Noc byla ve znamení prolézání rozlehlých prostor herních automatů, pokrových stolů, rulet, barů, restaurací, krámků a barů. V ceně ubytování jsme měli i vyjížďku na vrchol věže. První pohled na rozsvícené neonové město doprovázela nejistý pocit z obrovské hlubiny podél zábradlí a skleněných oken věže. Pozorovali jsme s obdivem odvážlivce, kteří vylezli na jakoukoliv ze čtyř atrakcí. Nejvíce jsme se zdrželi u skoku z věže. Ocelové lano se odvíjelo s mrazivou přesností a tím vedlo padající tělo směrem k zemskému povrchu, pak se postupně zastavovalo, aby mohl být odvážlivec posléze odvázán v mezipatře budovy. Další atrakce byl kolotoč, sjezd dopředu i do zadu na rampě po straně věže a na špici vyjížděla čtyřboká lavice pomalu nahoru, aby mohla svoje pasažéry v zápětí pustit zpět. Výtahář, který nás doprovázel dolů z věže vypadal, jako když tluče špačky. Když jsme vystoupili na našem patře a ušli pár metrů, za zavřeným dveřmi výtahu se ozvala hlasitá rána. Celý večer jsme si pak dělali legraci, že jsme zabili pana výtaháře a jako správní Češi utekli od místa činu. Pak jsme potkali neuvěřitelně prdelkou paní, mohla by bez nadsázky obsadit čtyři židle. Jarda osvobodil naše potlačované úsměvy hláškou, „to si děláš prdel“, na to naše skupina vypukla v smích. Každý večer v Las Vegas je náročný, do postele jsme dorazili samozřejmě až pozdě po půlnoci.
Autor: Marta |