26. den 9.6.2013 Las Vegas - Death Valley - RedgestTento den byl pro nás nejžhavější, jaký jsme v životě zažili. Od Las Vegas nás Toyota dovezla do Death Valley, kde se teplota šplhala až na padesát jedna stupňů Celsia. Silnice po Death Valley není vůbec rovná, všude samá zatáčka nebo je cesta zvlněná tak, že máte pocit, že jedete jako na vlnách. Když Honza přežil tuto část cesty a zavezl nás k nejnižšímu bodu Severní polokoule, u solného jezírka nás na toto místo upozorňovala dřevěná cedule. Kousek od „louže“ jsme se prošli po širokém solném chodníčku, který odrážel sluneční paprsky od svého bílého povrchu. Bylo zde nesnesitelné vedro, právě odraz paprsků od soli a sluneční svit ze shora, zatěžují tělo nejvíce. Později jsme se dozvěděli, že by sem člověk neměl chodit, pokud je více než čtyřicet pět stupňů. Zem okolo „bílé cesty vypadala jako našedlé zorané pole. Stejně barevné, akorát více vystouplé „zorané plochy“ jsme také mohli vidět u Devils Golf Course. Nesnesitelné vedro nás odradilo od cesty k Natural Brige a přimělo nás vybírat místa, kde se jen vyleze z auta na pár minut ven. Následovala vyhlídka do údolí solného jezera a pohled na tyrkysové, růžové plochy skal u Artists Palette, pak jsme si prožili jízdu autem po silnici připomínající horskou dráhu Artists Drive a zamířili směrem na Zabriskie Point, zvlněná žlutá masa kamene po jedné straně a na straně druhé výhled na různě rozmístěné kopečky táhnoucí se až do údolí. Po návštěvě Visitor Centra jsme zatoužili spatřit místní písečné plochy a proto jsme zastavili v krajině pokryté nízkými dunami vroubkovanými síťovou mozaikou od celodenního působení větru. Už se krátil den a my museli pokračovat v cestě k objednanému motelu v městečku Ridgecrest. Honza vybral zkratku, která vedla asi osmikilometrovou nezpevněnou cestou, kde lišky dávají dobrou noc. Modlili jsme se, abychom zde například nepíchli gumu nebo aby se zde nestala něco jiného. Projížděli jsme nepříliš vysokým kaňonem a po cestě nepotkali ani živáčka, to vše v příšerném vedru s minimem vodní zásoby v autě. Občas jsme zastavili u díry ve skále, doufali jsme, že nalezneme jednu z deseti tisíc opuštěných šachet po důlních pracích, bohužel to byly vždy jen pukliny ve skále. Motel v Ridgecrest nás přivítal zatuchlým odérem a staromódním nábytkem, to nám ale nebránilo v odpočinku po únavném dni.
Autor: Marta |